NOVINKY

Jeden z českých závodníků účastnících se pravidelně dálkových běhů na lyžích Ski Classics - Fabián Štoček – se před 14 dny poprvé postavil na start Ironmana, extrémního triatlonu. Docela by bylo zajímavé porovnání, kdyby se všichni elitní závodníci Ski Classics zúčastnili tohoto typu závodu a jak by kdo dopadl. Věřím, že Fabián by se z hlediska univerzálnosti jistě do nejlepší desítky vešel, možná i mnohem lépe. Pojďme si o premiérovém extrémním zážitku popovídat s tímto závodníkem, který je profesně vědcem a v současné době dokončuje postgraduální studium v oblasti neurovědy na univerzitě v Mnichově. Co k tomu říkáš? První Ironman v čase 9:26? Hodně slušné, ne? Měl jsi před závodem nějaké výsledkové očekávání? Když jsem se na to asi před 4 měsíci přihlásil, chtěl jsem to prostě dokončit, ale pak jsem si po týdnu řekl, že by bylo dobré to zvládnout pod 10 hodin, abych si stanovil cíl. Při pokecu s kamarády a počítání časů na přechody a kolo jsem pak po dalším týdnu od cíle 10 hodin upustil. Takže jsem byl velmi překvapen, když jsem vylezl z kola a stačilo mi "jen" zajet maraton za 3:30, abych byl výrazně pod tím původním cílem. Když jsem doběhl do cíle, byl jsem z toho času opravdu nadšený.

Už jsi někdy předtím tak dlouhý závod nebo trénink absolvoval?

Nikdy jsem nejel tak dlouhý závod. Letos v létě jsem absolvoval několik trailových závodů, které byly přes 6 hodin, ale zatím nic přes 9 hodin s takovou intenzitou. Jak dlouho jsi s myšlenkou startovat na Ironmanovi koketoval? A proč ses rozhodl právě teď a pro start v Itálii? Loni, když jsme byli na Mallorce, jsme sledovali start tamního Ironmana a tehdy mě opravdu začalo hlodat, že bych měl mít na příští léto nějakou výzvu. Trénoval jsem také se svoji kamarádkou z USA, která už pár IM absolvovala. Řekl jsem jí, aby si vybrala závod, který se da dojet autem z Mnichova. Ona se chce kvalifikovat na mistrovství světa, takže si vybírá závody podle konkurence z předešlého roku, tak jsme udělali kompromis. Z jaké disciplíny jsi měl největší obavy? Největší strach jsem měl z plavání. Nikdy v životě jsem neplaval déle než 2 nebo 3 km, takže to byla výzva. Zhruba jednou týdně jsem plaval v otevřené vodě a v bazénu a pracoval jsem na zlepšování techniky s dalším triatlonovým kamarádem z Mnichova. Nakonec to bylo to nejmenší, co mě trápilo, a měl jsem pocit, že jsem se tam mohl nejvíc zlepšit, i když je to v celkové délce tak málo času.

Jak dlouho a jak ses na závod připravoval?

Začal jsem se připravovat, když jsem se přihlásil, takže asi 3-4 měsíce. Asi měsíc před závodem jsme jako trénink absolvovali poloviční ironmanskou vzdálenost v horách u Mnichova, tam se opravdu dobře trénovalo jídlo na kole a přechody.
V zimě je možné se za závodníky schovat, dá se to praktikovat i při dálkovém plavání ve vodě? Ano, díval jsem se na nějaká videa o taktice plavání. Funguje to stejně a člověk z toho má užitek, i když plave na boku člověka s hlavou vedle jeho boků. Byl to intervalový start, takže se mi podařilo nechat si plavecké brýle na hlavě a nedostat ránu do hlavy. Vybral jsem si start asi po tisícovce závodníků. Startovalo každých 5 vteřin 5 závodníku. Když jsem byl ve vodě, proud, ve kterém všichni plavali, byl kvůli 1000 tělům ve vodě mnohem teplejší než voda kolem. Den před závodem jsme si šli zaplavat a bylo tam hodně medúz a já jsem jednu z nich skoro propíchl rukou, Toho jsem se pak ve vodě bál, ale naštěstí s masou lidi vepředu se všechny medúzy dostaly z cesty a slaná voda také pomohla v plavání díky nadnášení.

Měl jsi nějaký silničářský časovkářský speciál? Kolikrát jsi na něm před závodem seděl?

Plánovala jsem si ho půjčit od kamarádky, se kterou jsem tam byla a která plánovala v neděli závodit tu půlku. Jenže v den mého závodu přišlo krupobití a záplavy a byla vyhlášena oranžova výstraha; zakázali konání sobotního závodu.
Nakonec byl závod přesunut na neděli v kombinaci s půl ironmanem, takže jsem opět závodil na svém běžném silničním kole s upravenými aero berany, se kterým občas jezdím do města nebo do práce. Na kolo jsem byl dobře zvyklý, ale bylo to rozhodně to nejlevnější kolo v poli. Byl to skvělý pocit; předjíždět lidi, kteří za své kolo utratili desítky tisíc eur, zatímco mne vrzalo špinavé kole z druhé ruky.

Už jsi někdy předtím běžel maraton? (Případně jaký čas?)

Jo, už jsem párkrát jel silniční maraton. Jeden, když jsem začínal s doktorátem, a tehdy se mi podařilodostat se pod 3 hodiny. Tři týdny před ironmanem jsem také absolvoval OCC, který je součástí UTMB a je to 55 km z Orisiere do Chamonix, trailový závod s převýšením přes 3500 metrů, který jsem zvládl za 6:40, takže jsem věděl, že maraton bych asi zvládl. A jaké to je běžet maraton po necelých 4 km plavání a 180 km na kole? Bylo to těžší, než jsem čekal. Start byl fajn, ale po 25 km mne došlo, bylo horko a neměl jsem dost pití, když jsem byl na posledním kole, tlačil jsem ze sebe, co to šlo, a myšlenka na cílovou pásku mě zrychlila, to, že jsem mohl během běhu ještě předbíhal spoustu lidí, mi taky hodně pomohlo. Je asi pochopitelné, že jako běžkař budeš mít nejdále k plavání, z vody jsi vylézal na 491. místě, po kole jsi vybíhal na 246. místě a do cíle jsi doběhl na 153. místě.

"Pár" závodníků jsi tedy předběhl... Motivovalotě to?

Jak jsem již dříve zmiňoval, zvolil jsem konzervativní start tempem cca 1:20 plavání, což jsem považoval za svůj limit. Předjíždění lidí bylo opravdu motivující, začalo to už přeplaváním lidí ve vodě, což jsem vůbec nečekal. Určitě je to mnohem lepší než naopak, zvlášť při takovémto rozloženém startu. Určitě jsi zažil minimálně jednu krizi, kdy to pro tebe bylo nejkrušnější? Nejhorší pro mě bylo posledních 10 km na kole. Moje sedlo na kole nebylo pro časovkářský závod
dobre nastavené, takže jsem se na přechod do běhu opravdu těšil. Bohužel se mi hned poté roztrhl cyklistický dres, takže jsem v přechodové zóně naštěstí našel bavlněné tričko, protože nahoře bez se
běhat nesmí. Další krize přišla po 25 km běhu, kdy už jsem v nohách začínal cítit dlažbu, ale ještě jsem nebyl tak blízko, abych cílovou pásku cítil. Už jsem nabral nějaké zkušenosti. Budeš chtít závod ještě někdy zopakovat a čas si vylepšit? Ke konci závodu jsem si říkal, že ok, když nebudu pod 9:30, můžu se vrátit příští rok, ale protože jsem to zvládl, nemám pocit, že bych měl příští rok zase platit startovné, ale možná budu mít podobný osobní projekt. Líbí se mi kombinace disciplín při trénink.

Myslíš, že ti tato zkušenost dá něco do zimních závodů?

Alespoň ta myšlenka, že bych mohl něco tak dlouhého dokončit, by mohla pomoci. Bylo by hezké mít podobny rychli pocit kdybych předjel spoustu dalších lyžařů, bohužel to moc nefunguje ve Ski classic, kde je drafting legální a všichni startují ve stejný čas a tratě jsou příliš úzké na to, aby se předjížděli. Vím to, protože jsem to už jednou zkusil, když jsem před pár lety nestihl start Vassaloppetu o 5minut.