NOVINKY

Na jaře, po ukončení sezóny nám Lucka odpovídala na několik otázek, ale od té doby se u ní udála řada změn. Absolvovala jiný typ letní přípravy než předchozí rok, v národním týmu žen s novými trenéry, s upravenou pažbou, v osobní rovině s úspěšně složenou zkouškou a stěhováním se do nového bytu. A to jistě není vše. Poměrně velká dávka na jednu mladou ženu, kterou tento víkend čeká vstup do nové sezóny Světového poháru. Jak veškeré změny zvládla a jaké má vyhlídky do závodů, které jsou za rohem?

Lucko, začněme od začátku. Na jaře jsi byla opět zařazena do reprezentačního výběru, do A-týmu. Kdo jsou tví noví trenéři?

Snažila jsem se co nejvíce držet zaběhlých a mnou dobře osvědčených tréninkových metod. S novými trenéry jsme brzy našli společnou notu, což bylo dobré pro plánování tréninků a větší individualizaci tréninků. O fyzickou přípravu se stará Luca Bormolini a o střelbu Lukáš Dostál.

V čem byla tvá letošní letní příprava jiná?

Nové pro mě byly tři tréninkové destinace, a to hned na jaře Staré Město pod Landštejnem, Lenzerheide a Passo Lavaze. Strávili jsme spolu hodně času na soustředěních, ale zároveň jsem měla prostor pro seberealizaci. Na soustředění jsme jezdili společně s mužským týmem, a tak o zábavu nebyla nouze.

Změnou v tréninku byla například systematická silová příprava, která se v průběhu léta měnila a posouvala nás blíže k lyžařské technice. Když jsem byla doma, nemohla jsem vynechat dlouhé běhy po Krkonoších, střelecké tréninky na Hraběnce, cyklistické etapy přes „Horní Dolní“, výjezdy na kolečkových lyžích na Špindlerovku, a další tréninky, které k mému létu a domovu prostě patří.

Loni jsi absolvovala letní přípravu sama, mohla tréninky plánovat dle pocitu a výsledkem byla skvělá forma. Letos se vám střídaly 14denní soustředění se 14 dny individuálního tréninku. Myslíš, že i z tohoto přístupu dokážeš vytěžit maximum?

Tento tréninkový program byl trochu více hektický. Na čtrnáctidenní soustředění má člověk pocit, že musí lehce spěchat, aby stihl všechny naplánované tréninky a odpočinku si moc neužije. Na druhou stranu být 14 dní doma neznamená, že by se sportovec mohl jen válet. I doma jsem musela intenzivně trénovat, a v kombinaci s povinnostmi a dalšími aktivitami, které jsem chtěla doma stihnout, mi přišlo, že bylo moje léto vcelku uspěchané. Z posledního soustředění ve Finsku odjíždím docela vyždímaná. Ale u mě vždy platila přímá úměra toho, že čím více toho v tréninku zvládnu, tím lepší výkonnost pak mám.

Zaslechla jsem, že jsi uronila slzičku, když ti trenér upravil pažbu. Jaký k tomu byl důvod a myslíš, že ti úprava pomůže?

Nebyla to snad ani slzička, ale spíš prvotní nedůvěra. Za šest let, co pažbu mám, snad někdo poprvé zjistil pravou příčinu toho, proč mám tak nestabilní zápěstí (mimo to, že je samo o sobě hypermobilní). Hrušku, kterou svírám levou rukou, jsme na výšku zmenšili a nyní mám zápěstí ve více přirozené poloze.

Nicméně přeučit se určité stereotypy je poměrně náročné. Neustále musím myslet na správnou polohu zápěstí, což je tím víc obtížné, čím jsem ve vyšší intenzitě nebo ve stresu. Statisticky jsem se v tréninku ve střelbě ve stoje zlepšila, tak doufám, že je to předzvěst i lepší střelby v závodech.

Studuješ, pracuješ, trénuješ, stěhuješ,... Jak jsi to všechno přežila? Nejsi unavená?

Jsem unavená a rozhodně vím, že takhle bych to ve 23 letech nezvládla. Trénink je ale vždy prioritou. S čistým svědomím mohu říci, že jsem letos nevynechala jediný naplánovaný trénink, ať pro únavu, nebo zranění. Studium jsem zdárně dokončila a sama si slíbila, že už se na žádnou školu hlásit nebudu.

Naopak, v práci se na pozici finančního kontrolora dostávám k zajímavým úkolům. Jsou to pro mě velmi cenné zkušenosti do budoucna, ačkoliv se mi pracovní doba občas protáhne do pozdních večerních hodin. Alespoň jsem tímto odbourala prokrastinaci a bezhlavé bloumání po sociálních sítích a e-shopech :-).

Novinky letos zažíváš i v případě materiálového vybavení. Dostala jsi některé páry lyží Kästle s třemi novými teplými strukturami. Je to další práce a testování navíc. Jsi za to ráda?

V tomto musím pochválit celý servisní tým, ať už moji servisačku Julču v českém biatlonu, tak kluky v Kästle. Lyže mi vybírají, připravují a testují. V průběhu soustředění na prvním sněhu ve finském Vuokatti jsem nové lyže už zkoušela a prošly mnoha testy. Rozhodně víme, že jsou srovnatelné s konkurenčními značkami. Teplé struktury se v průběhu zimy používají častěji, tudíž je určitě dobře, že budu mít z čeho vybírat.

Máš nějaké srovnání? Myslíš, že budou lepší než ty loňské teplé?

Zatím se zdá, že lyže budou průměrně lepší. Vloni jsme našli pár dobrých párů, na kterých jsem jela většinu závodů. Nyní si myslím, že budeme mít více vyrovnaných párů závodních lyží a pokryjeme tím i více sněhových podmínek. Navíc vím i o dalších novinkách, které jsou nyní ve fázi testování. Nováčkem v našem Kästle nordic týmu je také Pepa Kabrda, který se mnou ještě vloni trénoval a na Kästlích sám závodil. Moc se těším, jak nám spolupráce půjde a jaký feedback budeme moct zpátky do fabriky poskytnout.

Na jaké závody se nejvíc těšíš a co říkáš na umístění MS do Lenzerheide? Bude ti sedět?

V Lenzerheide jsem závodila pouze jednou, vloni v prosinci. Letos jsem tam strávila 3 týdny na soustředění. Místo se mi velice líbí, je to čerstvá změna v lokaci Světového poháru. S tratěmi už ale tak spokojená nejsem. Hned od startu se téměř jednu třetinu celé trati stále stoupá, což mi příliš nevyhovuje. Vyskytuje se tam mnoho úseků, které jsou ukloněné. Je trochu zvláštní, že před MS neproběhly žádné terénní úpravy a tratě vedou dočista po zelené (zasněžené) louce… Dalším nedostatkem je také například sjezd na střelnici zakončený 180° ledovatou zatáčkou. Vloni jsem v tomto místě spadla a ztratila rychlost. Ani nadmořská výška 1 400 m. n. m. není pro můj organismus ideální. Nicméně se těším na slunné počasí a výhledy na alpské vrcholky.

Jak si ceníš bronzové medaile ze supersprintu na MS v Estonsku?

Závodiště v Otepää nepatří k mým oblíbeným vzhledem k tomu, že střelnice je velmi větrná a ani letos v létě to nebylo výjimkou. Na letním MS nebývá velká konkurence, avšak v rámci přípravy to bývá dobrý ukazatel nastaveného tréninkového procesu.

Na kolečkových lyžích jsem se v Otepää cítila dobře, a to mě velice těšilo. Zisk bronzové medaile mě motivoval do dalšího tréninku. Bohužel to bylo zřejmě poslední MS na kolečkových lyžích, které IBU pořádalo, a tak jsem ráda, že jsem tuto událost mohla uzavřít jako „poslední medailistka“.

Máš za sebou neskutečných 200 startů ve SP! Kolik jich ještě zvládneš?

Mám ráda pěkná čísla. Například když mi na konci tréninku chybí pár set metrů k tomu, aby ujeté kilometry byly pěkně zaokrouhlené, tak si rozhodně přidám. V případě startů ve SP si myslím, že se mnoho závodníků k tomuto číslu ani nedostane, a proto i kdyby to mělo být třeba 222, budu spokojená.

Ptala se: Adéla Ročárková, redakce SNOW/NORDIC/SWISSmag/SNOWmedia.cz